Deníky jsou stopy myšlenek

Nejstarší deníkový záznam mám z roku 1993. Od malička jsem si přál být zoologem. Založila jsem si několik atlasů zvířat, které jsem vzorně přepisovala a překreslovala. Od střední školy jsem si vedla kresebné skicáře, které mám fragmentálně uchované ve velkém šanonu a jako deník ho nepočítám.

Někdy ve 12 - ti letech jsem dostala od otce jeho první fotoaparát zn. Sokol, na který jsem také fotila své první fotky. Později jsem se díky střední škole (Fotograf pan Mikolášek) a příteli (Jan Krajník) naučila fotografie vyvolávat. Fotografická alba též nepočítám do deníkových sešitů, i když mají pro mne obrovskou výpovědní hodnotu. Nicméně práci s fotografií sem též nezařazuji, a pokud se k ní později dostanu, bude tak učiněno v samostatné kapitole.

Deníkových sešitů mám od roku 1993 do konce roku 2023 uchovaných přesně 90 kusů. Nejčastější velikost deníků je formát A5 a menší, je to z toho důvodu, že se lepší nosí v příruční brašně a vejdou se do kapsy (z toho samého důvodu mám ráda i malé foťáky). Tyto záznamové sešity, které pro zjednodušení nazývám deníky, nejsou totiž deníky v pravém slova smyslu. Nezapisuji si do nich každý den, ale průběžně je využívám jako pracovní sešity. Záznamy se týkají údajů o knihách, které bych ráda přečetla, námětů a kompozice obrazů, které bych ráda vytvořila, nápady na názvy výstav nebo přímo poetické statě vytvářené v záchvatu kontemplativního rozpoložení, údajích o povinnostech do školy, práce, recepty a různé konceptuální prostoje a postřehy. Zápisy se prolínají s kresbami a nalepenými etiketami, lístky do autobusu, vlaku, tramvaje, vstupenkami do zoo, muzea a galerií, pokutami za špatné parkování a zamilovanými vzkazy, které jsem v té dané době obdržela.

Nepočítám do této skupiny, ani tři veliké albumy (Knihy), které jsem vytvářela na tři témata (Kniha Lásky, Kniha Rodiny a Kniha Vyrovnávání). Avšak knihy se objeví na fotografiích pod tímto textem. Je to z toho důvodu, že je uchovávám a celé roky přenáším při stěhování ve stejné skupině s deníky, vnímám je jako neoddělitelnou součást tohoto záznamového archivu. Určitě by zasloužily úplně samostatnou prezentaci.

Co se týká samotných deníků, jak jsem zmiňovala výše. Nejběžnější formát je A5, ale mohou být menší. Největší formát tu mám A4 a žádný větší není. Většinou mají deníky obdélníkový tvar, ale mám ráda i tvar čtvercový. Vazba takového sešitu, ze kterého vzniká deník, může být kroužková a nebo dobře rozevíratelná. Sešity, ze kterých listy vypadávají, nebo se vazba špatně otevírá, mi nevyhovují. Další důležitý aspekt pro výběr deníku jsou pevné desky, je to proto, že často děláte záznam mimo stůl a proto potřebujete pevný podklad (mám i deníky se dřevěnými deskami). Osobně používám deníky bez linek či čtverečků, výhradně mají čisté papíry, je to zase z důvodu, aby nebyl záznam omezován hranicemi řádků nebo tabulky. Velmi často kreslím a kresbu následně popisuji nebo obráceně. Nejdříve píšu a pak text ještě nakreslím. Deníky, které jsem si vedla na vysoké škole mají velmi zdobené desky. Mohou být šité, polepené, barvené, přelité pryskyřicí atd., vypovídá to totiž o čase, kterého jsem měla na školách víc, než teď, když mám děti, sice studuji, ale chodím ještě do práce. Deníky z posledních let jsou jednoduché, minimálně zdobené a zachraňuji to výběrem designu v papírnictví. Sešit, který se pod mýma rukama stane deníkem, musí vyhovovat mým estetickým nárokům na motiv na deskách, formátu a kvalitě papíru.

Někdy jsem měla tendence pořizovat sešity s tvrdšími papíry, ale od toho jsem upustila. Pokud vytvářím konkrétní výtvarný projekt, který vyžaduje větší mechanickou zátěž na papír (barvy, intenzita kresby), raději pořizuji přímo skicák na akvarel. Pro pracovní sešity deníkového typu (deníky) mi vyhovuje kvalita dopisního papíru.

Ještě bych mohla hovořit o technice záznamu, kdy píši jen na jednu stranu listu, to proto, abych mohla text podle potřeby doplňovat, pokud se záznamem pracuji i později. Mohu ho tak bez problému doplnit o další nápad, anebo jej doilustrovat či jinak doplnit třeba nalepením nějakého externího obrázku.

Každopádně, kdo by se rád realizoval skrze svou imaginaci, vřele tento způsob práce doporučuji. Mé dcery průběžně takové sešity dostávají a učí se soubornému záznamu svých dovedností v kresbě i psaní (jejich deníky jsou také součástí fotografické dokumentace), pokud si vzpomenu připomínám jim, aby nezapomněly doplňovat datumy.